Tento příspěvek se snaží o jakousi pracovní aproximaci toho, jak je možné chápat zvyk a co to znamená, že ohrožení zvyku v horizontu člověka a jeho jednání. Promýšlení tohoto jevu je vedeno skrze snahu vyhmatávat vymezení charakteru obou fenoménů.
Tato snaha ústí v poukazu k tomu, že zapotřebí jejich vzájemného dialogu, k němuž prakticky nevyhnutelně směřují, jinak by ani nebylo možné o nich vůbec hovořit.