Abstrakt
V závislosti na místě jejich aktivity mohou být steroidy rozděleny do dvou skupin - intracelulární a extracelulární. Intracelulární působí jako transkripční faktory, potlačují nebo aktivují expresi genů - mají tzv. genomový efekt, a proto je jejich nástup účinku pomalý.
Steroidy působící extracelulárně (negenomový účinek) se vážou na neurotransmiterové receptory umístěné na cytoplazmatické buněčné membráně, a ovlivňují tak propustnost iontových kanálů, přičemž jejich účinek je mnohem rychlejší a označujeme je jako neuroaktivní steroidy či neurosteroidy. Zatímco neuroaktivní steroidy mohou být produkovány v různých tkáních organizmu nebo mohou být aplikovány zvnějšku, neurosteroidy jsou syntetizovány v buňkách nervového systému.
Některé neuroaktivní steroidy, jejichž hladiny jsou v těhotenství extrémně zvýšeny (progesteron a jeho metabolity), mají zásadní význam ve stabilizaci těhotenství a změny jejich koncentrace mohou ovlivňovat mechanizmus začátku porodu. Poruchy steroidogeneze se mohou podílet na vzniku celé řady těhotenských patologií, jako jsou předčasný porod, preeklampsie, intrahepatální cholestáza v těhotenství apod.
Náš výzkum ve spolupráci s Oddělením steroidů a proteofaktorů Endokrinologického ústavu v Praze se zaměřuje také na zkoumání vícečetných těhotenství z hlediska bio syntézy, transportu a účinku steroidů. Dosavadní studie dostupné v literatuře zatím neposkytly ucelenou analýzu steroidomu u dětí a matek u vícečetného těhotenství.
Cílem našeho výzkumu je proto objasnit vztahy mezi plody a matkou a mezi plody vzájemně z hlediska syntézy a transportu steroidů i z hlediska fyziologie a patofyziologie lidského těhotenství a porodu.