Úvod a cíl: Obecně se má za to, že suprainguinální varikokelektomie šetřící tepnu je spojena s vyšším rizikem perzistence varikokély ve srovnání s nešetřícím (Palomo) postupem. Šetření tepny je žádoucí za specifických podmínek. Cílem této studie je na základě našich 21letých zkušeností popsat technické detaily a standardní kroky operační metody, které vedou k dosažení relativně nízké míry persistence.
Materiál a metoda: Retrospektivně bylo vyhodnoceno 336 prospektivně zařazených pacientů, kteří v období od března 1999 do února 2020 podstoupili jako primární operaci laparoskopickou lymfatika a artérii šetřící mikrochirurgickou varikokelektomii. Věk pacientů byl 7-21,5 roku (průměr 15,4 roku).
Levá strana byla postižena u 313 (93,2 %), obě strany u 23 (6,8 %) pacientů. Celkem bylo operováno 359 varikokél, z toho 281 případů bylo III. stupně, 65 II. stupně a 13 případů I.
Nejčastější indikací k operaci byla hypotrofie levého varlete, prokázaná u 167 (49,7 %) pacientů, abnormální spermiogram u 48 (14,2 %), bolest u 28 (8,3 %) a oboustranné postižení u 23 (6,8 %) pacientů. Technika byla standardizována do čtyř kroků: včasná identifikace tepny; oddělení sítě žilek obkružující tepénku; oddělení lymfatických cév od žil a přerušení žil; revize zbytku cévního svazku obsahujícího pouze tepnu a lymfatika (přílohou textu je i video - příloha A).
Průměrná doba pooperačního sledování byla 27,1 (rozmezí 0,5-174) měsíce. Byly zaznamenávány komplikace.
Perzistující varikokéla byla definována jako klinicky významná varikokéla doprovázená renotestikulárním refluxem na dopplerovském ultrazvuku. Ultrazvuk byl použit k vyloučení sekundární hydrokély a atrofie varlete.
Výsledky: Perzistující varikokéla byla zaznamenána v 15 z 359 případů (4,2 %); sekundární hydrokéla byla zjištěna v 1 případě (0,3 %). Atrofie varlete nebyla zjištěna u žádného z operovaných pacientů.
Většina komplikací byla zaznamenána v prvních 3 letech po zavedení metody; za posledních 18 let bylo zjištěno 5 recidiv z 290 (1,7 %) případů. Diskuze: Operační metoda naplňuje všechny požadavky kladené na standardní subinguinální mikroskopickou varikokelektomii.
Zachování tepny je žádoucí v případech předchozích (i budoucích) tř íselných a subinguinálních operací, kde by mohlo dojít k ohrožení kolaterál. Šetření tepny umožňuje v budoucnu provést vasektomii. Chlapci s varikokélou na solitárním varleti mohou být rovněž vhodnou indikací pro tuto metodu, kterou považujeme za alternativu pro zkušené laparoskopické chirurgy.
Závěr: Laparoskopická lymfatika a artérii šetřící mikrochirurgická varikokelektomie je bezpečná a účinná metoda s nízkou mírou persistence varikokély, která je srovnatelná s lymfatika nešetřící suprainguinální varikokelektomií.