Problematika podpory resilience ve výchovně-vzdělávacím procesu není z pohledu výzkumného zájmu zcela nová. Nicméně, z úhlu pohledu jejího vědomého využití v praxi v podobě konkrétních organizačních kroků či intervencí však nabývá na významu.
Specifičnost prostředí zařízení pro výkon ústavní výchovy v souvislosti s resilienční perspektivou lze považovat za oblast v praxi doposud spíše neuchopenou a z hlediska výzkumného nepříliš probádanou. Příspěvek si klade za cíl diskutovat význam resilienční perspektivy ve vzdělávání a nastínit důvody pro zkoumání této problematiky v souvislosti s institutem ústavní výchovy.
Důraz je kladen především na zdroje resilience ve výchovně-vzdělávacím procesu. Jako metoda práce byla zvolena obsahová analýza zahraničních i domácích studií.