Článek se zaměřuje na dva nejrozšířenější univerzalistické přístupy, které se snaží nabídnout jednotný popis španělského subjunktivu. Obě koncepce, Vesterinenova i Ruize Campilla, jsou založeny na principech kognitivní lingvistiky a představují dva do značné míry protichůdné způsoby, jak definovat jednotný princip pro užívání konkrétního slovesného tvaru: od abstraktního principu k užívání a od konkrétních jazykových projevů k hledání základní funkce. Čl ánek porovnává obě teorie a poukazuje na jejich silné a slabé stránky.
Docházíme k závěru, že nástroj po jasný popis volby modu ve španělštině dosud neexistuje a obě teorie jsou spíše ilustrací toho, jak složité a obtížné je analyzovat fenomén volby modu.