Abstrakt
Vývojová porucha koordinace (VPK) a její dlouhodobé důsledky jsou odborníky stále často opomíjeny. Projevuje se neobratností, poruchami rovnováhy, hrubé i jemné motoriky s často přidruženými obtížemi v jazyce, percepci a myšlení.
Prevalence se v posledních dvou desetiletích stabilně odhaduje okolo 5-6 %, přičemž je známo, že v polovině případů přetrvávají motorické obtíže do dospělosti. Nízká porodní hmotnost či prematurita několikanásobně zvyšují riziko vzniku VPK.
Pro screening mohou posloužit krátké testy hodnotící kvalitu pohybové koordinace, zatímco při stanovování diagnózy je vhodné využít standardizovanou testovací baterii s možností posouzení výsledků terapie opakovaným testováním. Byly zjištěny strukturální i funkční změny centrálního nervového systému, které podmiňují klinické projevy.
Nejefektivnější terapeutické přístupy se zaměřují na nácvik provádění konkrétní deficitní činnosti. V rámci terapie jsou diskutovány konkrétní přístupy využívající poznatky o motorickém učení sloužící k zefektivnění terapeutického procesu, mezi něž paří nácvik pohybu v představě a externí orientace pozornosti.