Vojenské umění a knižní kultura : Militární příručky první poloviny 17. století v kontextu středoevropské tiskařské produkce
Abstrakt
Vojenské příručky jsou jedním z žánrů naučné literatury, které se začaly šířit prostřednictvím knihtisku již v prvotiskové období. K edicím starověkých vojenských autorit, které knižnímu trhu dominovaly v období renesance, se od 16. století postupně přidávaly moderní spisy, které se věnovaly nejnovějším válečným taktikám a strategiím.
Na přelomu 16. a 17. století se po boku vojenských administrativních knih objevily nové typy publikací zaměřené na dobové vojenské umění v celé jeho šíři. To se promítlo i do jejich titulů, které leckdy nesly latinské označení ars militaris nebo německé Kriegskunst.
Válečné umění bylo rozebíráno v textu vojenských příruček, jenž byl mnohdy doprovázen také detailními dřevořezy a mědirytinami, které popisovaná fakta a postupy ilustrovaly. Jednalo se často o typograficky propracované foliové svazky, které byly určeny zámožnému čtenářstvu - nezřídka z řad šlechty -, jež publikace zařazovalo do svých sbírek s cílem podpořit válečnickou sebeprezentaci.
Teprve krátce před polovinou 17. století se vedle těchto knih začaly objevovat též kratší spisky menších formátů, které cílily na čtenářstvo z řad poddůstojníků, jež pečovali o výcvik vojáků, či přímo prostých příslušníků pěchoty. Příspěvek se zaměří na vývoj specifického segmentu vojenských příruček - knih o vojenském umění - vytištěných ve střední Evropě v první polovině 17. století.
Prostor bude věnován obsahu, původcům i ilustračnímu doprovodu zkoumaných knih.