Abstrakt
V příspěvku se pokusím načrtnout několik pozorování učiněných skrze překlad Adornových Poznámek k literatuře a propojit Adornova tvrzení z úvodního textu Esej jako forma s dalšími texty této sbírky. Čeho všeho by si podle Adorna tehdejší (i současný) filosof měl být vědom při reflexi kultury a umění? Jak podchytit fenomény okolo nás bez toho, abychom o nich hovořili nevědomky ovlivněni omezujícími intelektuálními předsudky? Která literární díla Adorno považuje za hodnotná a co je na nich specifické? A jak se skrze esejistickou formu textu přiblížit filosofické zkušenosti (geistige Erfahrung)? Cílem prezentace bude představit možné odpovědi na tyto otázky a ukázat, že Adornova na první pohled poněkud roztříštěně působící konstelace vhledů v Poznámkách k literatuře ve skutečnosti sleduje velice specifickou filosofickou intuici a kniha samotná vytváří pointu coby soubor esejí. Adorno nabízí sice nesystematické, ovšem velice soustředěné a pronikavé vhledy jak do našeho ovlivnění dosavadní myšlenkovou tradicí, tak do možností našeho myšlení, když se od osvícenských tendencí v myšlení oprostíme.