Abstrakt
V posledních desetiletích přibývají v populaci počty žijících pacientů s funkčně jedinou srdeční komorou. Pod touto diagnózou jsou sdruženy komplexní vrozené srdeční vady, u kterých nelze srdce operací rozdělit na dvě funkční komory.
Prognóza dětí narozených s funkčně jedinou komorou se významně zlepšila se zavedením principu Fontanovy cirkulace do klinické praxe v 80. letech minulého století. Ten spočívá v přímém napojení systémového žilního návratu na plicní řečiště.
Cílovou operací je v současné době úplné kavopulmonální spojení (Total Cavopulmonary Connection, TCPC), při kterém je napojena horní dutá žíla na větev plicnice přímo a dolní dutá žíla prostřednictvím intrakardiálního nebo extrakardiálního konduitu bez chlopně. Srdce je z plicního oběhu vyřazeno a funkčně jediná srdeční komora je zapojena pouze do systémového oběhu.
Z patofyziologického hlediska je průtok krve plícemi závislý na transpulmonálním gradientu mezi centrálním žilním tlakem a tlakem v síni plicních žil. Pro funkčnost tohoto systému je nezbytné splnění přísných indikačních kritérií, mezi které patří nízký tlak v plicnici, nízká arteriolární plicní rezistence, dostatečná kapacita plicnic a dobrá funkce myokardu a srdečních chlopní.
V konečném výsledku TCPC zajistí téměř úplné okysličení krve při optimální srdeční práci za cenu zvýšeného tlaku v žilním řečišti.