Abstrakt
U zdravých jedinců jsou kosterní svaly největší tkání v těle (30-40 % celkové tělesné hmotnosti) a jsou v nich uloženy tři čtvrtiny všech tělesných proteinů. Změny svalové soustavy, zejména ve smyslu snížení svalové hmoty a funkce, významně ovlivňují prognózu a průběh řady chronických onemocnění, včetně chronických onemocnění jater.
Jejich přítomnost je asociována s vyšší morbiditou, mortalitou a horší kvalitou života pacientů. K popisu změn svalové tkáně jsou používány pojmy sarkopenie, myosteatóza a s poruchou svalstva úzce souvisí i komplexnější pojem "frailty", syndrom křehkosti.
Sarkopenie je definována jako snížení množství svalové hmoty a/nebo svalové funkce, k dia-gnostice se nejčastěji používá stanovení tzv. skeletal muscle index (SMI) na úrovni třetího lumbálního obratle (L3) dle CT. Myosteatóza je definována jako přítomnost tuku ve svalech jak intramyocelulárně, tak intermyocelulárně a je dia-gnostikována na základě stanovení denzity svalů na CT v úrovni L3 (skeletal muscle radiation attenuation - SM-RA).
Syndrom křehkosti (frailty) zahrnuje kromě změn svalové tkáně a poklesu schopnosti pohybu i změny dalších orgánových systémů, jejichž důsledkem je snížení rezerv organizmu a vyšší riziko nepříznivého průběhu onemocnění. K dia-gnostice se využívají různé skórovací systémy, např.
Fried Frailty Index nebo modifikovaný Liver Frailty Index (LFI) u pacientů s jaterní cirhózou. Základem léčby pacientů s poruchami svalové tkáně je léčba základního onemocnění (včetně transplantace jater u pokročilé cirhózy), zlepšení výživy, dostatečná fyzická aktivita a léčba eventuálního deficitu vitaminu D.
V tomto přehledovém článku shrnujeme aktuální pohled na patofyziologii, dia-gnostiku a léčbu sarkopenie, myosteatózy a syndromu křehkosti u pacientů s jaterní cirhózou.