Světélkující cosi, co po smrti člověka žije dále. Podoby a projevy duše v konceptualizacích dnešních českých studentů
Abstrakt
Jak vypadá a jak se projevuje to, čemu česky říkáme duše? Co o tom vypovídají dnešní mladí mluvčí? - V tradičních lidových konceptualizacích má duše podobu ptáka, často bílé holubice. Ve starých folklorních baladách a bájích se vtěluje do stromů či květin.
Obecně bývá ztotožňována s dechem (byla člověku "vdechnuta" Bohem) a připodobňována k obláčku páry, který po smrti - úniku duše z těla - vylétá oknem do nebe (a "do věčnosti").- Duše je spojována buď s (tělesným, dočasným) životem, anebo se spiritualitou a božským principem: s tím, co je věčné a co je (v křesťanském diskursu) potřeba opatrovat (a nezaprodat ďáblu). Významný je i psychologický profil duše (duševní zdraví / nemoc). - V umění i v běžných představách se ve vztahu k duši objevují různé obrazy a narace, v různém stupni sdílené (spíše než individuální).
Důkazem jsou i výsledky výzkumu mezi pražskými vysokoškolskými studenty, tzv. "mladomileniály" (generací narozenou v 90. letech 20. století). I přes sdílení nejobecnějších konceptualizací duše (judeokřesťanské a karteziánské) a typických narací (DUŠE PO SMRTI ODLÉTÁ DO NEBE) je tu patrný globalizovanější pohled na duši, vliv mimoevropských a mimokřesťanských duchovních směrů i alternativních psychosomatických přístupů k člověku (odkazy na pojmy jako karma, aura, energie apod.).
Představy o duši jsou dále ovlivněny popkulturou (např. americkými seriály - Star Wars, Simpsonovi). Oproti jazykovým a folklorním datům se v odpovědích studentů ukazuje důležitost profilu spojeného s individuálním charismatem člověka (DUŠE JE INDIVIDUÁLNÍ JÁ).