Výstava v Domě umění v Českých Budějovicích představovala autorčiny kresebné meditace související v námětové rovině s věcmi z autorčina ateliéru a domova. V její tvorbě, příznačně spojované s výslovnou obrazovou tematizací lidské existence, se motiv věci, věcnosti věci a souvislosti věci s místem, k němuž přísluší, objevuje ne pouze opakovaně, ale spíše v určité soustavnosti.
Kresba s věcí chápanou jako paměťová schrána korespondovala mimo jiného s Heideggerovým textem Věc, který autorka znala ještě z jeho samizdatového vydání.