Příspěvek se věnuje problematice instituce školy v žákovské navigaci sociální krajinou, popisuje vliv skrytého kurikula a praxe učitelů na sebe-identifikaci žáků odborného učiliště. Skryté kurikulum není explicitně vyučované, jedná se o nepsané kurikulum, které je ve škole přenášeno v interakcích sociálních aktérů a které internalizuje společenské normy a hodnoty.
Ve své práci si kladu za cíl ukázat struktury formálního vzdělávání v České republice vedoucí k nízké sociální mobilitě, nevyužití potenciálu jedince ve společnosti a vytváření „pracující třídy“ se zraněnou důstojností (Sennett a Cobb1993) a zároveň neustálou hrozbu ‚vyhoření´ jejich učitelů. Tato školní etnografie učňovské třídy popisuje proplouvání žáků s nízkými vzdělávacími ambicemi učňovským školstvím a jejich učitele, kteří selhávají ve své roli navigátorů hladkého a bezpečného proplouvání sociální krajinou dospívání.