Abstract
Nedostatečné naplnění potenciálu využívání geografických informačních systémů (GIS) ve výuce je stále velmi diskutovaným tématem. Předchozí výzkumy ukázaly, že výuka s GIS může studentům pomoci zlepšit řadu (nejen geografických) dovedností.
Konkrétně se studenti mohou naučit například získávat, zpracovávat, analyzovat, vyhodnocovat a prezentovat prostorové informace, a tím rozvíjet své prostorové myšlení. Navzdory svému vzdělávacímu potenciálu je však zavádění GIS do škol stále spíše sporadické.
Existuje řada zahraničních studií zkoumající limity začleňování GIS do výuky. V rámci Česka jsou však empirické výzkumy věnující se této problematice ojedinělé.
Předchozí zahraniční studie se nadto zaměřovaly převážně na učitele. Tato studie se kromě českého prostředí odlišuje od předchozích i zaměřením nejen na samotné učitele ale i na studenty učitelství, jakožto důležité aktéry budoucího vzdělávání.
Předkládaná studie si proto klade dvě hlavní výzkumné otázky: "Jaké vnímají limity implementace geografických informačních systémů do výuky čeští učitelé a studenti učitelství?" a "Existují rozdíly ve vnímání limitů mezi těmito různými aktéry ve vzdělávání?". Oproti většině přechozích výzkumů studie nevyužívá ryze kvantitativní metody, ale využívá metodu Delphi.
Výhodou této metody je mimo jiné to, že dává participantům dostatek prostoru na vyjádření vlastního názoru, a to nadto bez ovlivnění výzkumníkem či ostatními participanty. Takto zjištěné výsledky mohou být následně využity k cílené pomoci školám i konkrétně učitelům, díky které budou limity zamezující častějšímu využívání GIS ve výuce odstraněny.
Dále pak mohou upozornit na mezery týkající se přípravy na vlastní výuku s GIS, které se vyskytují v samotném vzdělávání budoucích učitelů.