Abstract
Příspěvek představí konceptualizaci národa založenou na poststrukturalistické ontologii diskurzivní teorie obohacené o koncept fantazie vycházející z lacanovské psychoanalýzu. Studium národa a nacionalismu v sociálních vědách se příliš často soustředí na jejich vznik ve specifických historických podmínkách.
Zatímco koncept národa je běžně považovaný za určitou danost života ukrytou v pozadí, to jak se používá v současnosti nacionalismus ho staví na okraj politické reality. Takový nacionalismus je pak spojený s pravicovým extremismem, separatismem, nebo etnickými konflikty.
Vzhledem k trvalosti národní identifikace by však bylo prospěšné nezůstávat u sektářské nenávisti a zaměřit se na nacionalismus reprodukovaný v každodenním životě, tzv. banální nacionalismus. Převládající pozitivismus v sociálních vědách často tápe nad hlubokými změnami jimiž prochází dnešní společnosti.
Nevýhodou poststrukturalistických teorií je zajisté jejich axiomatičnost, tj. danost určitých předpokladů, jenž nemohou být empiricky posouzeny. Jejich hodnota se tak musí posoudit na základě jejich teoretické a analytické produktivity.
Tento příspěvek bude mít za cíl představit specifickou poststrukturalistickou konceptualizaci národa, zhodnotit její přínos a načrtnout možné analytické uchopení. Diskurzivní teorie Essexské školy nám poskytuje výpověď o produkci a reprodukci významu, což bude základem pro tento konstruktivistický přístup k národu.
Národ tak zde bude chápan jako hegemonický diskurz nárokující si určitý výklad reality a poskytující prostor k identifikaci, jenž je opřen o fantazii lokalizovanou v národní historii a mýtech. Takováto konceptualizace poskytne vedle obsahu nacionalistických diskurzů výpověď o jejich formě (diskurzivní dimenze) a síle (fantasmatická dimenze).
Příspěvek také představí východiska pro studium současného českého nacionalismu pomocí této konceptualizace.