Abstract
Příspěvek se pokusí nastínit některé role a podoby chaosu v teoretickém, esejistickém a literárním díle Michala Ajvaze, a to se specifickým zaměřením na zvukovou zkušenost nebo hudbu. V Ajvazově díle chaos nevystupuje jako pouhý nedostatek, porucha či zničení řádu, něco zcela nežádoucího, nýbrž hraje zásadní ontologickou roli v jevení světa: chaos je jednou z fází života jsoucen; rozklad v beztvarém je nutný pro zrození tvarů nových.
Jak nás o tomto mechanismu dění jevení světa může poučit sluchová zkušenost? Umožňuje zkušenost se zvukem či hudbou nahlédnout některé z charakteristik chaosu lépe než zakoušení v jiných zkušenostních dimenzích světa (např. v oblasti zraku)? Jednou z význačných podob chaosu, kterými se bude příspěvek zabývat, je šum. Šum jednak zvukově vzatý jako neartikulovaný zvuk, který nám zpřístupňuje zkušenost s beztvarým, nepředmětným, plynoucím; jednak jako ontologická instance: jako původní nerozlišenost, z níž teprve může vzejít artikulované, smysluplné jsoucno.