Dimenze osobnosti a self v sociokulturním kontextu : kroskulturní experimentální studie.

Abstrakt

Abstrakt:

Hlavním cílem této disertační práce je zkoumat dimenze osobnosti a self v sociokulturnímu kontextu. Dosavadní kroskulturní výzkumy ukazují, že sebepojetí se v různých kulturách liší (Hardin et al., 2004; Keller et al., 2004; Markus & Kitayama, 1991; Vignoles et al., 2016). Stále větší množství poznatků mluví ve prospěch multifaktoriálních zdrojů této psychologické a sociokulturní variability, včetně vzájemného působení proximálních a distálních faktorů. Jako v‎ýznamná‎ se ukazuje i souvislost mezi individualismem a kolektivismem, dimenzemi osobnosti a self. Pro independentní self je typická představa individuality a jedinečnosti; na druhé straně interdependentní self charakterizuje identita propojenosti s ostatními (Singelis, 1994). Vztahová interdependence označuje sklon uvažovat o sobě z hlediska blízkých vztahů (Cross et al., 2000).

Tato studie využívá primingovou manipulaci ke zkoumání interakce kultury a dimenzí osobnosti a self ve dvou odlišných kulturách. Stejný experimentální design byl testován dvakrát, a to na českém vzorku (n=395) a vietnamském vzorku (n=168). Účastníci náhodně rozdělení do tří skupin, byli vystaveni různým podmínkám: první independentnímu primingu a druhá interdependentnímu primingu. Účastníci z kontrolní skupiny se zúčastnili v‎ýzkumu bez expozice primingem. Data ukazují statisticky vý‎znamn‎ý rozdíl u českých účastníků, kteří se po interdependentním primingu hodnotili signifikantně více jako interdependentní. Vliv independentního primingu se v tomto experimentu statisticky neprokázal ani u českého, ani vietnamského vzorku.

Explorační analýza odhalila pozitivní vztah mezi extraverzí a independentním self a zápornou korelaci mezi independentním self a negativní emocionalitou. Současně se ukázalo, že osobnostní dimenze přívětivosti je v pozitivní asociaci s interdependentním self. Zvyšující se počet osob ve společné domácnosti a nižší stupeň vzdělání jsou dva faktory, které predikují interdependenci, zatímco vyšší vzdělání je prediktorem independence. Přidání osobnostních dimenzí do vícenásobného regresního modelu signifikantně zvý‎šilo podíl vysvětlené variance.

Klíčová zjištění šetření jsou podrobena diskuzi, včetně diskuze nad metodologickými vý‎zvami spojenými s adaptací metod. Jedním z v‎ýznamný‎ch závěrů je, že vietnamský soubor dosáhl vyššího skóre nejen v interdependenci, ale i v independenci. Data od účastníků z Vietnamu navíc oproti predikci ukázala signifikantní souvislost mezi všemi měřenými dimenzemi self. Tyto výsledky mohou naznačovat další intrakulturní variabilitu přesahující rámec tohoto šetření. Souhrnně lze říci, že smíšené výsledky prezentované v této disertační práci potvrzují a zdůrazňují potřebu dalšího výzkumu na kulturně diverzifikovan‎ých vzorcích.