Abstract
Literární feminismus se v dnešní době zdá být poměrně etablovanou bohemistickou disciplínou, a to na úrovni teorie, historie, kritiky i samotné tvorby. Počátky tohoto dnešního proudu se obvykle datují do devadesátých let. Pokud se za touto dobou dnes ohlížíme, často se mluví o nepřátelském přijetí, pozvolném a klopotném rozvoji genderové analýzy, v literárněhistorickém výzkumu se pak hledají především možnosti, jak navázat na feministickou literaturu první republiky. Velmi málo se ale mluví o období komunismu a socialistické ženské emancipaci, jež je s ním spojena. Přestože ji nemůžeme zaměňovat s feminismem, měla nepochybně reálné dopady na postavení ženy ve společnosti. Ve svém příspěvku bych se ráda věnovala tomu, jak se různá pojetí ženské emancipace propisovala do literatury 80. a 90. let a jak se v tomto období proměňovala zobrazení ženy, a také jak se vyvíjelo samotné vnímání ženské emancipace.
Abych tyto otázky zodpověděla, budu vycházet zejména z dobové prózy - a to jak z té, která byla určena pro ženy, tak například s mužskou prózou, která role mužů a žen ve společnosti nějak tematizuje (např. Vaculíkův Český snář nebo Vieweghova Výchova dívek v Čechách). Kromě toho se zaměřím také na dobové diskuse o ženské emancipaci/feminismu a pokusím se popsat mechanismy, jež sloužily k jejich vytěsňování (sexismus obhajovaný svobodou slova, antifeminismus přicházející ze Západu, aj.).