Abstract
Tento příspěvek se zaměřuje na dnešní jazykovou situaci v Macau, především na postavení portugalštiny. Macao je bývalá portugalská kolonie, dnes zvláštní administrativní oblast Číny, nachází se šedesát kilometrů od Hongkongu při ústí Perlové řeky.
Z lingvistického hlediska je Macao velmi pestré místo, najdeme zde velké množství jazyků, kromě dvou oficiálních (čínštiny a portugalštiny) ještě např. tagalo, vietnamštinu, angličtinu, a nebo i kreolský jazyk patuá. Portugalských mluvčích v Macau je ovšem pouze kolem 2,5 %, není to tedy jazyk majoritní, přesto je ve veřejném prostoru všudypřítomný.
Na základě analýzy dostupných dat (dotazníků vyplněných studenty portugalštiny v Macau, informací a statistik úřadů a jazykových škol) a vlastní zkušenosti se v prvé řadě soustředíme na pozici portugalštiny coby oficiálního jazyka, kterým ovšem většina populace nemluví. Podíváme se na její využití ve vzdělávání, ale i v každodenním životě a zaměřujeme se také na to, jaká jazyková politika je ve vztahu k ní aplikována.
V druhé řadě pak popisujeme i postavení ostatních jazyků, kterými se v Macau hovoří, například na kantonštiny, která je v posledních letech v mnohých situacích nahrazována mandarínštinou, nebo tagalo, které navzdory velkému počtu mluvčích veřejný prostor nemá. Cílem je poskytnout přehled o postavení portugalštiny v Macau na pozadí jiných jazyků a na jeho základě se zamyslet nad tím, jaké jsou její vyhlídky po roce 2049, kdy přestane být oficiálním jazykem.