Abstrakt
Tento příspěvek se zaměřuje na sebepodporu začínajících učitelů, studentů pedagogických oborů, kteří se zúčastnili projektu Učit (se) spolu (projekt reflektovaných praxí), který se zaměřoval na inovaci pedagogických praxí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. V rámci tohoto projektu proběhl rozsáhlý kvalitativní výzkum na samotných studentech zapojených do projektu.
Tento příspěvek je prezentací pouze jeho části zaměřené na zkušenosti a zážitek z těchto reflektovaných praxí pomocí analýzy vlivu jednotlivých poskytnutých opor na procesu sebepodpory jednotlivých studentů. Poskytnutými oporami byli fakultní učitel, didaktik, mentor a skupinové reflektivní semináře.
Výzkumnou otázkou tedy bylo, zda a jak vnímají studenti jednotlivé poskytnuté opory i reflektované praxe jako celek, jako podpůrné či nikoliv. Výzkum probíhal ve třech kolech v průběhu ročního trvání projektu a byl veden formou polostrukturovaných rozhovorů.
Ke kódování dat byla použita interpretativní fenomenologická analýza. Výsledky výzkumu ukazují čtyři kategorie vnímané podpory ze strany fakultního učitele: náročný a nárokující, respektující a respektovaný, nenáročný a nereflektující, splynutí duší.
U vnímané podpory ze strany mentorů byly identifikovány dvě kategorie: mentor jako průvodce a mentor jako psycholog a rodič v jednom. Sebezkušenostně vedený reflektivní seminář prošel stádii typickými pro formování skupiny.
Na počátku sytil potřebu bezpečného sdílení ve velké skupině, ke konci pak potřebu diskuze nad konkrétními jevy z pedagogické praxe, mnohdy v menších skupinkách. U didaktiků došlo k zajímavému spontánnímu jevu - jejich roli převzal fakultní učitel a/nebo mentor.