Nejvyšší soud vydal rozsudek ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 (publikovaný pod č. Rc 94/2020; následně potvrzený rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1384/2020), týkající se mimo jiné problematiky právního režimu přezkumu oprávněnosti výpovědi podnájemní smlouvy.
Nejvyšší soud zde řešil mimo jiné otázku možnosti aplikace § 2314 ObčZ, tedy tzv. námitkového řízení a žaloby na určení oprávněnosti výpovědi, a to v kontextu výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání. Řešená právní otázka konkrétně spočívala v tom, zda se v případě výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání použije speciální režim pro řešení sporů, resp. námitkové řízení a žaloba na určení oprávněnosti výpovědi dle § 2314 ObčZ, jako je tomu u nájmu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v případě podnájmu - na rozdíl od nájmu - se speciální režim pro řešení sporů bez dalšího nepoužije.
Tento závěr - také s ohledem na skromnost odůvodnění poskytnutého ze strany Nejvyššího soudu - je však přinejmenším diskutabilní.