Alzheimerova choroba (AD) je nejčastější příčinou demence a významně se podílí na celkové morbiditě a mortalitě v populaci, zejména u seniorů. AD rozdělujeme na geneticky podmíněnou a sporadickou, které se liší etiopatogenezí, četností výskytu i průběhem.
Sporadická forma AD představuje 99 % případů onemocnění. Její etiologie je komplexní a do velké míry zůstává neobjasněna; pravděpodobně se jedná o souhru mnoha endogenních a exogenních faktorů.
V práci je podán základní přehled hypotéz vysv ětlujících vznik a progresi AD s důrazem na nejrozšířenější amyloidovou hypotézu, která za klíčový faktor považuje nepřiměřenou tvorbu nebo nedostatečné odstraňování toxických forem amyloidových peptidů z amyloidového prekurzorového proteinu. Další teorie vzniku AD se přiklánějí k primárnímu působení jiných činitelů, např. tau proteinu, nepřiměřeného působení některých mediátorů, metabolických, neurovaskulárních, zánětlivých, infekčních a jiných faktorů.
Práce také shrnuje některé kontroverzní závěry o patofyziologii choroby, které patrně pramení z obecné plikace poznatků získaných výzkumem rozdílných forem choroby a přímé translace výsledků výzkumu na experimentálních modelech AD na lidské onemocnění. Navzdory obrovskému pokroku ve výzkumu AD nebyla dosud nalezena kauzální léčba.