Abstrakt
Na pohádky a sny lze optikou psychoanalýzy i dalších hlubinných psychologických směrů nahlížet jako na modality, skrze které se projevuje nevědomí. Podle teorie Gézy Róheima jsou pohádky sociální transformace individuálních snů, obecněji lze v pohádkách a snech nalézt řadu formálních, obsahových i dalších podobností, které mohou odkazovat na příbuznost obou modalit.
Na pohádce Boženy Němcové Princezna se zlatou hvězdou na čele budou představeny některé teorie pohádek. Důraz bude kladen na psychoanalytickou teorii Gézy Róheima, využitý přístup však bude multioborový.
V první řadě bude na pohádku nahlédnuto s využitím teorie mýtu strukturalisty Lévi-Strausse, dále bude její struktura zasazena do teorie antropologa a lingvisty V. J.
Proppa. Prostřednictvím zkoumání struktury pohádky bude zvažován její možný význam.
Na závěr bude představena teorie současné izraelské psychoanalytičky Ravit Raufman, která pojednává o významu pohádky Dívka v truhle, která je obsahově příbuzná s pohádkou Princezna se zlatou hvězdou na čele.