Abstrakt
Vedle dalších základních práv a svobod zasáhla mnohá z opatření v boji proti COVID-19 také do práva na ochranu soukromí. Jednalo se často o plošné zásahy spočívající ve shromažďování rozsáhlých kategorií osobních údajů velkého množství osob. Tyto zásahy ukončením platnosti jednotlivých mimořádných opatření neskončily. Přetrvávají nejen následky minulých zásahů, nýbrž také zásahy samotné - naše osobní údaje jsou v důsledku opatření proti COVID-19 i nadále zpracovávány. Proto je potřebné vyvodit z dosavadního vývoje poučení do budoucna a zamyslet se nad tím, jak jsme v oblasti zásahů do soukromí připraveni na možné další vlny COVID-19 či případných dalších epidemií.
Autor se v textu pokusí identifikovat hlavní problémy, ke kterým v oblasti ochrany soukromí v uplynulých více než dvou letech došlo v souvislosti s bojem proti COVID-19, a následně nastíní jejich možné řešení do budoucna, mimo jiné i s přihlédnutím ke zkušenostem ze zahraničí. Aktuálně totiž např. prakticky nelze zjistit, kdo všechno má i nadále k dispozici naše osobní údaje získané v rámci boje proti COVID-19, včetně lokalizačních údajů, o jaké údaje se jedná, jak dlouho mohou být nadále zpracovávány a pro jaké účely. To vše přesto, že teoreticky máme právo být o těchto skutečnostech informováni a v případě nesouhlasu se proti takovým zpracováním můžeme i bránit právními kroky. K tomu je ovšem nezbytné mít informaci o tom, že ke zpracování dochází a kdo za něj odpovídá. Nemožnost zjistit informace o zpracování osobních údajů však není jediným problémem. Závažnější je celková vážnost, kterou agenda ochrany osobních údajů jako celek i dozorový orgán, Úřad pro ochranu osobních údajů požívá u ostatních ústředních orgánů státní správy.