Abstrakt
Boj proti COVID-19 výrazně zasáhl do našich životů a nepochybně také do řady základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod. Patří mezi ně zásahy do svobody pohybu v podobě omezeného cestování, zásahy do svobody shromažďování a další. Autor se v tomto příspěvku zaměří na zásahy do práva na ochranu soukromí, které považuje z dlouhodobého hlediska za velmi závažné.
Zatímco cestovní omezení, či zákazy shromažďování jsou postupně uvolňovány, zásahů do soukromí v podobě shromažďování osobních údajů naopak přibývá. Zpracování osobních údajů navíc často není na první pohled viditelné, na rozdíl od výše uváděných příkladů. Údaje také mohou být vyhodnocovány a využívány, případně zneužity i po delší době, a to i poté co již původní důvody shromažďování pominuly.
Shromažďování a zpracování osobních údajů v rámci boje proti COVID-19 dle hodnocení autora nejčastěji zahrnují dva typy zásahů do práva na ochranu soukromí. Prvním je povinné ukládání určitých osobních údajů osobami, které by jinak ke zpracování neměly důvod a ani by k němu nebyly oprávněny. Příkladem je povinnost zaměstnavatelů zpracovávat údaje o provedených testech, ale také o tom, že zaměstnanec test neabsolvoval, protože je očkován, či protože ve vymezeném časovém období prodělal COVID-19. Ještě závažnějším zásahem by byla podobná povinnost uložená provozovnám služeb, obchodům a dalším osobám, které dosud standardně ani neznaly totožnost návštěvníků, natož aby o nich zpracovávaly jakékoli další údaje, nevyhnutelně zahrnující i čas a místo návštěvy; jelikož zpracování osobních údajů nepatří v případě těchto osob mezi jejich standardní činnosti, je namístě i otázka jejich připravenosti na takováto zpracování, včetně zabezpečení údajů. Druhý typ zásahů spočívá ve snaze využívat údaje vytvářené primárně pro odlišné účely, typicky provozní a lokalizační údaje operátorů elektronických komunikací, či bank.
I do budoucna je nutno očekávat legislativní návrhy prostředků boje proti COVID-19 a též rozhodnutí soudů v těchto věcech. De lege ferenda tak budou probíhat zejména právní diskuse o COVID pasech, pravděpodobné je též pokračování legislativních snah o zřízení Státní hygienické služby a vymezení jejích pravomocí, v neposlední řadě bude také nutno určit meze oprávněného zájmu zaměstnavatele ke zpracování údajů o svých zaměstnancích ve vztahu ke COVID-19.