Kapitola zkoumá ústavněprávní představy, vyjádřené v podrobném odbojovém programu Za svobodu do nové Československé republiky, formulované roku 1941 v rámci odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Tento program, žádající a odůvodňující ve svém textu řadu změn Ústavní listiny z roku 1920, vysoce pozoruhodným způsobem spojuje snahy o ústavní kontinuitu s ústavní diskontinuitou.
Příspěvek analyzuje novelizační požadavky a všímá si, do jaké míry a jakým způsobem případně došly uplatnění v pozdějším československém a českém ústavním vývoji, přičemž se soustřeďuje na oblast hospodářských práv a na oblast právní úpravy postavení parlamentu a prezidenta republiky.