Abstrakt
Zásada ochrany osobnostních a přirozených práv je jedním ze základních pilířů současné lidské společnosti. Lze pod ni podřadit ochranu slabších, ochranu menšin, ochranu našeho soukromí, ochranu práva na to žít život podle svého nejlepšího přesvědčení apod. S přibývajícími svobodami se ovšem objevují i stále nové a nové požadavky na to, co všechno má být obsahem osobnostních a přirozených práv. Tyto požadavky se někdy stupňují natolik, že jiná část společnosti si může klást otázku, zda jejich akceptace nebude představovat zásah do práv jiných, dost možná též do práv přirozených a osobnostních. Proto jsem se rozhodl podrobit současné principy ochrany osobnostních a přirozených práv testu, jehož výsledkem budou výzvy a nedostatky ochrany zmíněné kategorie práv, popřípadě závěr, že není nutné cokoliv měnit.
Aby zpracování zadaného úkolu bylo co nejkomplexnější, zabývám se na samém začátku předkládané stati pohledy různých směrů právní filosofie i politické ideologie na to, jakým způsobem mají být přirozená a osobnostní práva chráněna a jaký má být nastavený poměr mezi veřejnoprávními právy a povinnostmi. Dosažení stavu, kdy bude povinností právě tolik, aby práva kohokoliv nemohla být legálně poškozována a zároveň aby jakákoliv práva nebyla omezována bezdůvodně nad rámec nutného, považuji za právní (či legislativní) ideál, byť jeho dosažení je pravděpodobně nemožné. Je však vhodné vyvíjet snahu o přiblížení se k takovému cíli.
V předkládaném článku se tak zabývám podstatou ochrany osobnostních a přirozených práv v rovině obecné i zcela konkrétní a své úvahy v konečném důsledku vedu ke zcela konkrétním závěrům. Je však nutné poznamenat, že rozsah této stati neumožňuje zabývat se všemi výzvami a nedostatky, ani zmínit veškeré dostatky současné právní úpravy týkající se ochrany přirozených a osobnostních práv. Kazuistiku uvedenou níže je ovšem samozřejmě možné zobecnit i pro další výzvy a nedostatky ochrany osobnostních práv.