Abstrakt
Z pohledu sídelně historického bádání představuje pomezí severozápadní Moravy a východních Čech pozoruhodný prostor, který dosud zůstává poněkud stranou zájmu domácí medievistiky. Přitom českomoravské pomezí představuje hned v několika ohledech modelové území, dává možnost prozkoumat a porovnat prvky, které se jinde nepotkávají.
Už od prehistorie tvořila významný přechodový koridor mezi Čechami a Moravou. Původní (slovanské) osídlení, jehož rozsah byl zřejmě větší, než se doposud předpokládalo, později převrstvila vlna vrcholně středověké, etnicky německé kolonizace.
Jižní část vymezeného území byla po určitý čas pod přímým vlivem římské říše, do severní části zase přivedl zájem o nerostné zdroje neolitické zemědělce. Nedá se tedy říct, že by oblast nebyla osídlená.
Poznání rozsahu, časových souřadnic a charakteru středověkého osídlení, ani jeho proměn během uplynulých staletí však přesto prozatím příliš nepokročilo. Oblastí neprocházela jen zemská hranice, kopírující labsko-dunajské rozvodí, ale rovněž hranice mezi německými dialekty, jejichž nositelé vtiskli krajině charakteristický ráz.
O několik století později se vymezená oblast na českomoravském pomezí přerodila v největší německý jazykový ostrov v českých zemích. Vnímání minulosti jazykově a etnicky téměř jednolitého území ovlivnilo u zdejších obyvatel rovněž pojímání vlastní paměti o minulosti.
Rovněž tento "druhý život" krajiny na pomezí severozápadní Moravy a východních Čech si zaslouží pozornost badatelů.