Abstrakt
Většina soudců je při rozhodování motivována snahou dostát požadavkům své funkce a přijmout nejlepší možné rozhodnutí ve světle toho, co si pod vlivem své profesní zkušenosti představují pod pojmem právo. Významným faktorem ovlivňujícím soudní rozhodování na mikro-úrovni je proto soudcovská filozofie.
Tu lze definovat jako výslovně pojmenovatelnou a racionálně obhajitelnou metodu soudního rozhodování, kterou utváří soudcovo vnímání vlastní funkce, zásad interpretace práva, role soudní moci v ústavním systému, funkce práva a dělby moci. Je úzce spjata s axiologií práva, tj. s hodnotami utvářejícími pojem práva. Článek proto doplňuje model soudního rozhodování představený v knize Mimoprávní vlivy na rozhodování českého Ústavního soudu o faktor soudcovské filozofie.
V první části text koncept soudcovské filozofie analyzuje ve vztahu k hodnotám právní jistoty, individuální spravedlnosti a účelnosti práva. Následně pak představuje tři nejvýznamnější typy soudcovské filozofie: právní formalismus, substancialismus a pragmatismus.
Zaměřuje se též na soudcovský aktivismus jakožto součást pojmu soudcovské filozofie.