Ve svém příspěvku analyzuje autorka právní úpravu připouštějící odposlech a zá-znam telefonických hovorů vězněných (tj. především odsouzených a vazebně stíhaných) osob. Za pomoci závěrů judikatury ESLP i vrcholných soudů ČR se zaobírá otázkou, zda je tato úprava ve své stávající podobě ústavně konformní, a především otázkou, zda jsou takto pořízené zvukové záznamy využitelné pro účely dokazování v trestním řízení. V příspěvku je poukázáno na závěry rozhodovací praxe týkající se dalších "mimotrestních" odposlechů a rovněž na některé zahraniční poznatky stran této problematiky.
Autorka vyslovuje přesvědčení, že pro to, aby bylo možné vězeňské nahrávky využít k důkazu v trestním řízení, mělo by být jejich získávání vázáno na vyšší standard ochrany osoby, do jejíchž základních práv je zasahováno, než je tomu doposud.