Abstrakt
Měření osobní pohody je důležitým tématem pro mnoho vědních oborů. Vzhledem k tomu, že neexistuje jednoznačná definice osobní pohody, je velmi obtížné osobní pohodu správně a vhodně změřit.
Nejčastěji se měří pomocí jedné otázky na štěstí či životní spokojenost, což však z metodologického i teoretického hlediska není ideální. Zejména v posledních letech proto převažuje vícedimenzionální měření, pomocí baterie otázek.
Příkladem tohoto měření je vícedimenzionální model osobní pohody z ESS 6, který obsahuje 35 položek rozdělených do šesti dimenzí. Ve svém příspěvku se budu zaměřovat na testování tohoto modelu.
Nejprve ověřím, zda je model vhodně konceptualizován a odpovídá datům a zda měří validně, reliabilně a zejména srovnatelně. Výsledky ukázaly, že model není vhodný.
Další fází je proto jeho modifikace založená na EFA a jejímž výsledkem je model nazvaný "souhrnný model životní pohody (SMŽP)". SMŽP se skládá z 22 položek rozdělených do pěti dimenzí (vztahy, zaujetí, vitalita, smysl a cíl, emoce).
Hlavní část mého příspěvku bude věnována testování ekvivalence SMŽP prostřednictvím MGCFA a metody alignment a porovnání jejich výsledků.