Abstract
Riziko hluboké žilní trombózy je u onkologických pacientů významně zvýšeno v důsledku vlastní malignity i protinádorové léčby. Antikoagulační léčba probíhá ve třech fázích, označovaných jako iniciální, dlouhodobá a extendovaná.
V posledních dvou desetiletích byla zdůrazňována preference nízkomolekulárního heparinu v iniciální i následné léčbě tromboembolie u nemocných s malignitou. Nová (přímá) orální antikoagulancia se rychle prosadila v léčbě tromboembolie u neonkologických pacientů a studie s edoxabanem, rivaroxabanem apixabanem přinesly i data o jejich účinnosti a bezpečnosti u nemocných s malignitou.
Nedávná doporučení odborných společností již uvádějí vhodnost použití přímých orálních antikoagulancií u selektovaných skupin onkologicky nemocných, resp. nemají-li nádor či slizniční lézi v oblasti gastrointestinálního traktu (zejména jeho horní části), ev. urogenitálního traktu a nemají-li vysoké riziko krvácení či riziko závažných interakcí s protinádorovou léčbou. Volba antikoagulancia, dávka i délka léčby by měly být individualizovány i s přihlédnutím k preferencím náležitě poučeného pacienta.