Tato úvodní kapitola formuluje popis dynamiky pražského jara, který se následně rozvádí v jednotlivých kapitolách knihy. V pražském jaru se rozvinul dynamický vztah mezi stranickým vedením, které tvořilo mocenské centrum státního socialismu, a do jisté míry spontánní aktivitou společnosti či expertních týmů.
Jejich vztah představuje dialektiku zvláštního druhu, v níž se mocenské centrum, expertní týmy a společnost vzájemně ovlivňují, a přitom si jejich projevy zachovávají jistou nesourodost (heterogenitu). Tato heterogenní dialektika způsobila, že pražské jaro postupně překročilo původní reformní záměry a začalo proměňovat celou spole čenskou strukturu státního socialismu, která se mu stala příliš těsnou.
Pražské jaro již nepostupovalo podle daných předloh. Nesměřovalo k zavedení západní parlamentní demokracie a kapitalismu ani k obnovení předchozích forem státního socialismu.
Začalo reformami spuštěnými shora od vrcholných komunistických politiků a postupně získalo revoluční dynamiku, jejíž výsledek zůstal otevřený.