Abstrakt
V současné filosofii a kultuře se znovu objevuje otázka, jak se ateisté mají vztahovat ke křesťanství. Zaměřil jsem se na Alaina Badiou jako hlavního teoretika pravd v současné kontinentální filosofii. Ve vztahu ke křesťanství zůstává dvojznačný. Na jedné straně odmítá zvěst křesťanství jako báji a náboženství nechápe jako doménu pravd-událostí. Vzkříšení přitom pojímá jako prototyp události.
Jeho nedávno vydaná kniha "Imanence pravd" poskytuje vodítko k vytvoření nové verze "materialistického" pojetí křesťanství. Křesťanský pojem Boha lze filosoficky přeložit tak, že symbolizuje to, co je společné Badiouovým čtyřem doménám pravd: doméně politiky, vědy, umění a lásky. Podle Badioua v nich působí absolutní bytí vymezené pomocí matematické teorie nekonečna. Absolutní bytí je u Badioua vždy specifické. Je spojené s určitou doménou pravd, a proto jsou tu čtyři vzájemně nepropojené druhy absolutního bytí. Lze udělat další krok a uvažovat o absolutním bytí, které je jejich společnou formou. Symbolem tohoto sjednocujícího absolutního bytí je pojem Bůh. V tom spočívá hypotéza "materialistického Boha", kterou jsem formuloval v knize Doba přechodu. Obdobná vyjádření nalezneme u Paula Tillicha (Bůh jako nejhlubší základ politické a umělecké činnosti), u Teilharda de Chardin (kosmické vtělení Krista), u Ernsta Blocha (Bůh jako symbol utopické dimenze materiálního bytí).
Má základní teze zní, že na základě současné "postmarxistické" filosofie můžeme reformulovat ústřední pojmy křesťanství a zpřístupnit je každému bez ohledu na jeho teismus nebo ateismus. Křesťanství má v sobě jistý univerzalistický potenciál k tomu, aby se v postsekulární společnosti stalo jedním z obecně sdílených zdrojů společenského jednání ve smyslu spravedlnosti, pravdy a lásky.