Abstrakt
Slovotvorné komponenty řeckého a latinského původu se velkou měrou podílejí na obohacování slovní zásoby češtiny i dalších evropských jazyků. S postupující globalizací nejen v terminologii rozličných vědních oborů, ale i v běžném životě můžeme sledovat vznik neologismů obsahujících latinské a řecké komponenty, jejich začleňování do slovní zásoby i postupné vymizení již neužívaných výrazů podle toho, jak se proměňuje společenský kontext. Znalost významu těchto morfémů může být přínosem pro porozumění podobně utvářeným slovům a motivuje mluvčí k vytváření vlastních nových pojmenování podle existujícího schématu. V příspěvku bych ráda nastínila především problematiku prefixů a prefixoidů z klasických jazyků, jejich postavení v českém jazykovém systému a didaktické zpracování. Dobrá znalost těchto slovotvorných komponentů je často využívaným nástrojem, například v oblasti osvojování a rozšiřování slovní zásoby. V mezioborové didaktice to může být prostředek k užšímu propojení výuky češtiny a cizích jazyků, nebo k snazšímu pochopení základů odborné terminologie jiných předmětů.
Vzhledem k tomu, že výuka latiny a řečtiny na středních školách má spíše ustupující tendenci, jeví se jako důležité, aby na problematiku těchto slovotvorných komponentů upozorňovali žáky zejména učitelé češtiny a druhého jazyka. V anglofonním prostředí se velmi často setkáváme s detailním didaktickým zpracováním na všech stupních vzdělávání. V českém kontextu je však spíše opomíjená.