Předmět této studie je odvozený od tří základních výzkumných otázek: do jaké míry a jak didaktika literární výchovy využívá naratologické koncepty, v čem může být využití těchto konceptů přínosné a existuje naratologická teorie pro učitele na jedné straně přístupná a na druhé straně dostatečně fundovaná? Tato studie má čtyři hlavní cíle, které odpovídají čtyřem hlavním kapitolám: 1) zformulovat východiska v kontextu aktuálních principů didaktiky literární výchovy ve vztahu k přínosům využití naratologie v literární výchově na 2. stupni základní školy, 2) reflektovat příručku Jak rozumět literárnímu vyprávění? Jiřího Hrabala a její přínosy pro literární výchovu na úrovni koncepce, cílů a metod, 3) vyhodnotit a shrnout dosavadní reflexi naratologie v literární výchově a didaktice literatury, 4) shrnout zjištěné závěry a na jejich základě zformulovat dílčí výzvy naratologických bádání pro současnou literární výchovu. Závěry jsou podrobněji pojednány a shrnuty v závěrečné kapitole, ale stručně je možné říct, že naratologie se v dosavadní konstituci didaktiky literatury prosadila zásadním způsobem (v nejrůznějších podobách a především ve spojitosti s tvořivými přístupy).
Naratologie nabízí literární výchově koncepty, jež mohou rozvíjet čtenářskou gramotnost, hlouběji textům rozumět a jež mají přesah i mimo kontext literatury. Zároveň je pole výzev naratologie pro literární výchovu stále dost široké.