Abstrakt
Žáci s odlišným mateřským jazykem jsou v prostředí české školy marginalizovanou skupinou. Začleněním do běžných tříd se účastní běžné výuky.
To ovšem automaticky neznamená, že rozumí jejím obsahům. Neznamená ani to, že jsou do třídních a školních komunit skutečně začleňováni.
Předložená empirická studie analyzuje situace ve výuce výtvarné výchovy na prvním stupni základní školy. Ukazuje, že i žáci, kteří hovoří plynně česky, avšak čeština není jejich mateřským jazykem, mohou narazit na obtíže v porozumění složitějším obsahům.
Výsledky výzkumu ukazují souvislost mezi neporozuměním, nesoustředěností a nezájmem. Autorky řeší otázku, jak zachovat komunikační rozměr výtvarné tvorby žáků, kteří nerozumí dobře jazyku.
Analýza využívá hybridní metodologii kombinující prvky zakotvené teorie a akčního výzkumu. Výsledky byly využity v návrhu výtvarných úkolů, které minimalizují slovní zadání a jsou založené na sebevyjádření a tvůrčí participaci.
Autorky chtěly charakterizovat žáky s odlišným mateřským jazykem jako skupinu se specifickými potřebami. Z pedagogického hlediska je problematika je zasazena do souvislosti inkluzívního vzdělávání a formuluje pro potřeby oborové didaktiky pojem wellbeingu.