Článek pojednává o proměnách vztahu české literatury k francouzskému spisovateli Julesi Romainsovi, hlavnímu představiteli unanimismu, v průběhu 20. století. V období před a těsně po první světové válce jej nastupující generace autorů přijala s téměř bezmezným obdivem.
V meziválečném období byl ideově spjat s generací Karla Čapka a v českém kulturním prostředí byl veřejně prezentován jako přední představitel současné francouzské spisovatelské tvorby. Zlom nastal na podzim 1938, kdy jako zastánce myšlenky pacifismu hájil principy Mnichovské dohody.
Romains, původně vnímaný jako přítel Čechů, se stal symbolem francouzské zrady. Po roce 1948 byly Romainsovy postmnichovské pozice zasazeny do kontextu premis unanimismu, který se v perspektivě marxistického přístupu k literatuře jevil jako ideologicky chybný, protože opomíjel působení třídních aspektů v dynamice společnosti.
Romains tak upadl na periferii zájmu a téměř do zapomnění. Z jeho velkého románového cyklu Muži dobré vůle zůstala do češtiny sepsána pouze jedna třetina.