Abstrakt
U afatických osob mluvících česky ověřuji následující předpoklad, který stanovila Jakob a kol. (2011): Čím je afatický člověk omezenější v řeči, tím více gest produkuje během interpretace příběhu. Bylo zjištěno, že počet slov produkovaných afatickými osobami se částečně liší v závislosti na konkrétním typu afázie.
Lidé s výrazným poškozením řeči používají největší množství gest, lidé s nízkým poškozením řeči používají gesta v menší míře. V rámci klasifikace sémantických gest se zaměřuji zejména na ikonická a deiktická gesta.
Navíc předpokládám že symbolická gesta (tj. emblémy) se v řeči afatických osob nevyskytují, protože afatické osoby preferují gesta, která zobrazují děj co nejkonkrétněji. Moje data korelují s jinými studiemi zabývajícími se tímto tématem - afatické osoby používají gesta záměrně, aby jimi mohly nahradit nedostatky v řeči s tím, že zdaleka nejpoužívanější jsou gesta ikonická.