Abstrakt
Starý ruský stát (Rus/Ruskaja zemlja) vznikl ve východní Evropě v 10. století v důsledku obchodních aktivit varjagů a integroval veškeré východoslovanské obyvatelstvo do jednoho státního celku. Již ve 12. století se však rozpadl a na jeho území vzniklo několik autonomních politických celků, které jsou v pramenech označovány jako země (zemli).
Během dlouhého období politické roztříštěnosti došlo k definitivnímu oddělení severovýchodu ruské země od jihozápadu - k tomu výrazně přispěla dynamická polská a zejména litevská expanze a dlouhá tatarská nadvláda. Od konce 12. století se souběžně objevily snahy o novou integraci, jež byla spojena s nárokem na kyjevské dědictví.
Tento proces byl realizován v nových politických centrech, haličsko-volyňské zemi a vladimirsko-suzdalské zemi, které se pokusily převzít v duchu translatio imperii původní identitu raně ruského státu a v rámci zápasu o kyjevské dědictví se ztotožnily s "ruskou zemí". V důsledku královské korunovace Daniela Haličského v roce 1253 byly haličská a volyňská země přeměněny podle římského práva na Regnum Russiae, ruské království, ale proces jeho institucionalizace byl přerušen vymřením místní dynastie Romanovičů a polské a litevské invaze.
Později byla v Moskvě zformována koncepce nové ruské země/Ruska (novaja Russkaja zemlja/Rossija) a moskevská velkoknížata, později carové, proklamovali výhradní dynastická práva na vládu ve všech zemích, které patřily k původnímu ruskému státu a dříve se nacházely pod vládou rurikovských knížat.