Přijetí Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") československým Federálním shromážděním, ke kterému došlo 9. ledna 1991, bylo vnímáno jako významný předěl v oblasti ochrany lidských práv a svobod. Bylo to dáno nejen tím, jaké místo v mechanismech ochrany zaujímala a jaké právní nástroje k předpokládané reálné vynutitelnosti práv a svobod nabízela, ale také tím, z jaké koncepce vztahu mezi jednotlivcem a státem vycházela. Návrat k odkazu přirozenoprávní filozofické teorie nebyl jen uznáním tradic evropského liberalismu, ale i přihlášením se k soudobým mezinárodním systémům právní ochrany. V československém prostředí měla Listina nesporně i politický náboj v tom, jak její proklamace a interpretace měly symbolizovat předěl v pojetí a ochraně práv a svobod mezi tím "co bylo" a tím, "co má být".
Nicméně schválením a vyhlášením Listiny nic neskončilo. Také v jejím případě platí, že něco končí a něco jiného začíná. Normativní text je výsledkem představ svých tvůrců, ale tyto představy a očekávání jsou zřídka zcela naplněny. Jako vše na tomto světě, už v okamžiku svého schválení začala Listina stárnout. Zatímco na text právního předpisu mají vliv jeho tvůrci, aplikace je v rukou jiných lidí.
Listina začala ovlivňovat společnost, ale současně společnost začala ovlivňovat Listinu. Významnou roli hrají přeměny hospodářské, technologické, ekologické a politické, mající navíc čím dál více globální charakter. Pod těmito vlivy se představy o působení Listiny a očekávání vůči ní v mnoha směrech jistě vzdálily nejenom představám jejích tvůrců, ale také očekáváním československé společnosti v roce 1991.
Třicet let je dlouhá doba. Je to doba výměny generací, které jsme nyní také svědky. Naše konference se zaměří právě na tento aspekt Listiny.
Listinu lze podrobit kritické analýze, do níž se promítají přirozeně nastalé společenské, filozofické, politické a právní změny. Reflexe není však jen náhledem do historie současnosti. Dává smysl tehdy, pokud otevírá průchod mezi téměř opomenutými kapitolami dějin a dnešním světem "tekutých hodnot", pokud umožňuje spřádat nitky přetrhaného pojiva společensky rozdělených komunit, a pokud i dnes nabízí reálná východiska k nápravám nespravedlivých životních osudů jednotlivců, ale i znevýhodněných sociálních vrstev a skupin.
Jako organizátorům nám nejde jen o to, popsat čistě okolnosti a důvody přijetí Listiny. Ty jsou v zásadě všeobecně známé. Naším cílem ani není popsat aktuální přelomové případy. Naším zájmem je, aby se každý vystupující ve svém příspěvku pokusil o onu reflexi, je-li to možné, a zmínil, co je v předmětu jeho zájmu nyní jinak, než před 30 lety. Kam se Listina posunula, případně kde ke změně nedošlo. Mimo jiné nám jako organizátorům jde také o zachycení trendů. Včetně zhodnocení, zda všechny trendy odpovídají původním představám tvůrců Listiny.
Listina byla v době svého vzniku vnímaná kromě jiného jako právní základ nejvyšší právní síly pro zdůraznění osobní autonomie jednotlivce, pro snížení role státu v definování prostoru svobody, pro rozlišení systému ochrany práv podle jejich druhové kvalifikace, pro posílení úlohy soudů v systému ochrany práv, jejichž soudci neměli již být pouhými "justičními úředníky v taláru", ale odpovědnými osobnostmi "s lidským citem a svědomím". V tomto smyslu Listina naplňovala zcela jistě mnohá očekávání nejen jako dokument ústavně právního významu, ale i jako dokument s nesporně silným mravním a humanistickým závazkem.
Výzva k reflexi nad 30. výročím přijetí Listiny je výzvou k úvahám o jejím významu nejen dnes, ale i v dalších desetiletích.