Jedním ze způsobů, jak se utvářejí představy o střetávání kultur, je reflexe minulosti. Člověk, který nahlíží současné problémy a formuje svůj postoj k nim, je vždy vztahuje i ke svým znalostem dějin. Právě to, jaké představy o minulém mezikulturním střetávání jsou přítomné v české společnosti, je tématem této kapitoly.
Jde o případovou studii tvorby a prezentace díla jednoho autora, Vlastimila Vondrušky. Na tomto příkladu ukazuji, jakou roli v kontextu problémů spojených s dnešní mezikulturní komunikací může mít společenská reflexe minulosti a jaké nebezpečí skýtá Vondruškova populistická historie pro rozvíjení mezikulturního dialogu.
Její obrovská popularita mu umožnila vystupovat v roli "historika a spisovatele", tedy veřejného intelektuála, který se vyslovuje ke všem aktuálním společenským problémům. Tvorba řemeslných historických detektivek a románů vytváří falešnou představu o jeho historických znalostech a odbornosti, která mu dává autoritu promlouvat o společenských problémech pomocí zavádějících historických analogií.
V této roli pak šíření explicitní politický populismus, xenofobii a nacionalismus. Vondruška tak žádné reálné řešení mezikulturního dialogu nenabízí.
Jeho falešné historické analogie založené na principu, že se vše v dějinách stále jen opakuje, vlastně říkají, že žádná nová řešení nejsou možná ani pokud jde o mezikulturní dialog.