Transplantace dělohy představuje nadějnou metodu kauzální léčby absolutního uterinního faktoru neplodnosti u žen s chybějící či reprodukčně nefunkční dělohou. Léčba sterility pomocí transplantace dělohy je stále v experimentální fázi a pravidla provádění jednotlivých kroků této složité metody nejsou dosud jednoznačně stanovena.
Potenciální příjemkyně dělohy podstupuje před transplantací stimulaci ovari í a oplodnění cestou in vitro fertilizace. Takto získaná embrya se kryoprezervují a uskladňují.
Transfer jednoho embrya se provádí v odstupu po transplantaci, kdy příjemkyně dělohy užívá pouze nefetotoxická imunosupresiva. V první studii transplantace dělohy ve Švédsku se embryotransfery začaly provádět v odstupu 12 měsíců od transplantace.
Vzhledem k rostoucím zkušenostem zejména s časnými rejekcemi po transplantaci dělohy a průběhy těhotenství byl v několika probíhajících studiích experimentálně zkrácen interval mezi transplantací a prvním embryotransferem na 6 měsíců. Hlavním důvodem včasného zahájení embryotransferů po transplantaci dělohy je zkrácení celkové doby podávání imunosuprese.
Bezpečnost kratšího než ročního intervalu mezi transplantací dělohy a prvním embryotransferem po transplantaci by však měla být dále studována.