Autorka se v příspěvku věnuje konverzím potomků hugenotů, kteří byli v průběhu 18. století umisťováni na převýchovu v katolických institucích. Internace dětí jinověrců v těchto zařízeních odrážela úsilí katolické církve a státu zamezit potenciálnímu nárůstu vlivu hugenotů v tehdejší francouzské společnosti.
Byla však mnohdy rovněž jediným řešením prekérních materiálních situací reformovaných rodin. Stabilní počty penzionovaných chovanců těchto katolických konviktů a laických kongregací až do osmdesátých let 18. století přitom úzce souvisely s nárůstem tajných protestantských sňatků v tomto období.
Konverze jinověrců ke katolictví a jejich případná zpětná apostaze byly ovlivněny mnoha faktory, jež badateli v případě informačně bohatého pramene nabízí široké spektrum analytických otázek vyjevujících komplexnost vnitřních a vnějších pohnutek náboženského svědomí jedince.