Abstrakt
Příspěvek se zabývá historií fonografického archivu, který vznikal v České akademii věd a umění v letech 1919 až 1957. Hlavní metodou studia byla archivní rešerše v Masarykově archivu AV ČR a Archivu Univerzity Karlovy.
Příspěvek upozorňuje na národní aspekty založení Fonografického archivu a také na finanční podmínky jeho počátečního fungování. Zmíněny jsou i mezinárodní ohlasy na jeho existenci.
Vztahy mezi archivními zdroji ukazují, které aspekty bránily naplnění původních cílů, tedy zejména podporu výuky mateřské ho jazyka: dramaturgická roztříštěnost, příliš široké tematické spektrum a také chybná rozhodnutí nazákladě přecenění osobních kontaktů. Výzkum ukazuje, že i přes snahu organizátorů Fonografických archivů a obrovské náklady zůstaly archivní zvukové záznamy spíše nevyužity a i dnes představují bohatý zdroj dobových zvukových dokumentů.