Příspěvek analyzuje prorogační dohodu uzavřenou ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, jejímž obsahem je ujednání o místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, než je stanovena v zákoně. Rovněž analyzuje prorogační dohodu jinou, kterou se v režimu nařízení Brusel I bis zakládá mezinárodní příslušnost soudů určeného členského státu, popřípadě i místní příslušnost konkrétního soudu, pokud je zvolen.
Hlavní pozornost je pak věnována jednotlivým výkladovým problémům, které jsou s aplikací příslušných norem spojeny. Cílem příspěvku je zodpovědět tyto aplikační otázky ve vztahu k soudní praxi a učinit závěr, zda soudy v takových případech postupují v souladu s procesní doktrínou.