Kapitola se zabývá politickou aktivitou a názory sochaře Ivana Meštroviće. Představuje jej jako výraznou osobnost politického života v Chorvatsku a hnutí, které vedlo ke vzniku jihoslovanského státu.
Zabývá se politickou stránkou jeho sochařského díla. Akcentuje jeho úlohu na vytváření ideologie a ikonografie jugoslávské státní a národní jednoty.
Zároveň však kapitola upozorňuje na kritické výhrady Meštroviće vůči politickému režimu v Jugoslávii a ukazuje jeho postupnou deziluzi, která jej vedla od jugoslávského unitarismu k užší chorvatské národní identitě. Jakkoliv Meštrović se po druhé světové válce vyslovil proti komunismu a uchýlil se do exilu v USA, navázal s Titovou Jugoslávií korektní vztahy.
I nový režim využíval Meštrovićovo dílo jako nástroj pro budování společné jugoslávské identity.