Kapitola se zaměřuje na období přechodu mezi karolinskou a otonskou dynastií v první polovině 10. století. Specifikuje motivace vedoucí k oddělování jednotlivých vévodství a strategie východofranských králů při jejich snahách udržet jednotu.
Zatímco Konrád I. neuspěl při svém úsilí založit svoji autoritu na panovnické sakralitě a vojenské síle, jeho nástupce Jindřich I. dosáhl cíle nabídkou přátelských smluv a konsensuální vládou.