Cílem této studie je analýza vývoje, plánování a výstavby Bratislavy během existence Československa, tj. rámcově v období 1918-1992. Studie se zaměřuje na kontinuity a propojení překračující klasické politické mezníky.
V centru pozornosti stojí slovenská epistemická komunita architektů a urbanistů inspirovaných modernistickými přístupy, kteří byli aktivní v Bratislavě a ovlivnili v tomto období její rozvoj. Autor analyzuje vztahy mezi urbánními experty a dalšími aktéry ovlivňujícími rozvoj města napříč generacemi.