Abstrakt
Článek se zaměřuje na aktuální trend zvyšování kvality vzdělávání, který přináší zvýšené nároky na kompetence učitele při zavádění diferencované výuky u žáků 1. stupně základní školy v heterogenně složené třídě, a to od samého počátku školní docházky. Ministerstvo školství ve své Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ zdůrazňuje ve výuce didaktické postupy, které umožní diferencovat výuku dle potřeb žáků.
Mnozí učitelé k tomu nicméně nejsou dostatečně připraveni a relevantní odborné literatury a výzkumných šetření, které by jim v praxi pomohly, je velmi málo. Článek shrnuje nejnovější poznatky z této oblasti, analyzuje pojem vnitřní diferenciace, nejen její kognitivní aspekty, ale i sociální dimenze vyučování. Zdůrazňuje důležitost této problematiky pro zkvalitňování primárního stupně základní školy v soudobých sociálně ekonomických kontextech problematiky rovných vzdělávacích příležitostí ve společnosti.
Jako důležitou podmínkou pro realizaci vnitřní diferenciace zdůrazňuje znalost konkrétních žáků a jejich individuálních zvláštností. Dále rozebírá možnosti diferenciace ve vztahu k obsahu vzdělávání, metodám i organizačním formám vyučování.
Zkvalitňovat úroveň základního vzdělávání cestou vnitřní diferenciace vyučováni je dlouhodobý a vzhledem k narůstající heterogenitě početných školních kolektivů nelehký úkol. Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit zavádění diferencované a individualizované výuky u pěti učitelů v Pardubickém, Středočeském a Hradeckém kraji se zacílením na hlavní předměty český jazyk a matematiku v 1.-5. ročníku základní školy.
V našem článku se zaměřím především na analýzu pedagogického prostředku diferenciace rozsahu práce, zejména na diferenciaci obtížnosti učiva, rozsahu učiva a volby a využití gradovaných úloh ve výuce. Jeho přínos pro individuální osobnost každého žáka a jeho plnohodnotné vzdělávání.